Tramvaje mě vypekly a jdu o chvilku pozdě. Fotím doslova za běhu stylem, snad něco vyjde slušně. I když už fotím růžičku, ještě vlastně pracuji. Letím na poštu a nakoupit letenky a lístky na vlak – kolegové budou tento týden cestovat. Jenže to všechno trvalo mnohem déle, než mělo. Takže rychle vyhodit pořadový lístek, co mi zůstal v kapse a zase pěkně úprkem na sbor. Na jednom z přestupů koukám na jednu historickou reklamu, kterou pamatuji jako novou – asi začínám být pamětník :-D Na sboru máme malou, milou návštěvu, která právě maluje překvapení pro maminku. Z posledních sil ještě ukuchtit večeři a spát.