Déšť a zima, to je děs. Z tramvaje je sotva vidět. V poledne vyrážím k očařce a doufám, že nic nového nenaměří. I přes své dioptrie vidím nádherné odrazy v kalužích, kapky na zábradlí, nebo podivné pavouky na sedačce v čekárně. Oči v normě, tak zase zpět do práce. Ještě ale vyfotím slečnu na plakátu, jak si celá zmáčená užívá Žampucha. Ani se mi do té zimy nechce, ale musím. Někdo udělal šlápotu do závěje opadaných okvětních lístků. Odrazy mě dnes přitahují. Na sboru jsme si zazpívali o západu slunce, které už dávno zapadlo a konečně se dostávám domů do tepla a k mé milované postýlce.