Že život je změna, to není nic nového a děje se to nám všem. Zvlášť v aktuální době, kdy změny na nás doléhají zvenku a často s tím nemůžeme nic udělat. To ovšem neplatí u učitele Oldřicha Jana z Krupky, u něhož se aktuální změny dotýkají velmi osobní a se současnou situací pravděpodobně nemají mnoho společného. Rozpad rodiny není vůbec nic snadného a je jen na účastnících, jak to všechno ustojí a zvládnou. Dobrou stránkou věcí je fakt, že to Oldřicha nakoplo k focení a pokračování v projektu a to je moc dobrý začátek. Nadto je zde viditelný velmi zřetelný fotografický posun a tak se těšíme na pokračování a Oldřichovi držíme palce.

Není žádným tajemstvím, že máme v redakci moc rádi setkávání členů projektu Week of Life, je to taková vyšší úroveň virtuální sociální sítě. V tomto týdnu se potkala Lenka Vízdalová z Holíče s dalšími dvěma WoLačkami a my nepochybujeme, že je všechny tři velmi dobře znáte. Není to jediný bonus tohoto výborného týdne, Lenka je skvělá fotografka a reportérka a svými týdny dokáže příjemně pobavit. Týden je pestrý a plný optimizmu, přesně tak je u ní zvykem a my máme další radost, že se na nás čas od času přijde podívat. Děkujeme ji a těšíme se na pokračování.

Už 114 týdnů života vytvořila úřednice z Liberce Hana Kubíková. Středobodem jejího života je péče o syna Bárta, který trpí Williamsovým syndromem a Hana se vzorně snaží mu život co nejvíce usnadnit. Kromě různých terapií to realizuje neustálými aktivitami a výlety do zajímavých lokalit a v tomto směru z toho těžíme také my, ostatní členové projektu. Hana je výborná dokumentátorka a její týdny jsou pestré a pohodové navzdory nelehké situaci, ve které se nachází. Děkujeme ji za inspirativní sdílení svého života a těšíme se na pokračování.

Monika RG z Ostravy je v projektu Week of Life něco přes rok a má zde celkem 27 týdnů života. Aktuálně si dala několikaměsíční pauzu a v tomto výběrovém týdnu si změnila profesi na administrativní pracovnici. Nastoupila totiž po mateřské dovolené do pracovního procesu a to je velký zásah do životních stereotypů. Zcela pochopitelně je ji například smutno po dcerách, se kterými byla dosud neustále. Kromě práce je týden pestrý také oslavou narozenin, profesionálním focením, fotografickým srazem nebo analogovými aktivitami. Děkujeme Monice a těšíme se na pokračování.

Dáme si další výběrovou premiéru a zůstaneme přitom v Českých Budějovicích. Studentka Eliška Hlaváčková přidala prozatím pouze dva týdny, první ze začátku letního semestru a tento z jeho konce a oba nás v redakci zaujaly. Jak z fotografického tak z reportážního hlediska a máme radost, že Eliška ihned pochopila smysl projektu. Tohle je dokonalý fotografický deník, zaměřený na detaily a okořeněný poetickými prvky a příjemným člověčenstvím. Děkujeme Elišce, a doufáme, že se ji tady s námi bude líbit i nadále.