V červnu roku 2010, tedy téměř před třináctí lety vložila do projektu svůj první týden fotografka Zuzana Hana z Přerova. Jako mnoho dalších ho už v názvu glosovala, že je takový pomalý a moc se toho v něm nestalo. To ale asi musí vidět jiné oči, jak moc je nás život pestrý, jen my sami jsme to přestali vnímat. Zuzaně se za těch třináct let několikrát otočil život vzhůru nohama a ona to zde ve svých 56 týdnech dokázala citlivě a naprosto skvěle zaznamenat. Její fotografické vidění světa je totiž výjimečné a všechny její týdny stojí za zhlédnutí. Děkujeme ji v redakci z tu krásu a těšíme se, že nám brzy zase ukáže něco z aktuálního života.

V posledním výběru databázového specialisty Honzy Beleje z Vendryně jsem vítali na světě jeho syna Bena a tak se dnes půjdeme podívat jak roste a jak se rodině daří. Nebudou to zprávy zcela aktuální, protože Honza stále dohání značný skluz, ale usilovně nic nevynechává a vytváří pro Bena souvislou rodinnou kroniku. Podařilo se mu dostat na hranici 180 dnů, které jsou podmínkou pro zveřejnění týdne na titulní straně a tak zde máme zprávy z počátku loňského října. Děkujeme Honzovi za jeho usilovnost a přejeme mu, ať se brzy propracuje do reálu.

Nepochybujeme že všichni znáte paralympijského plavce Jana Povýšila, který mnoho let úspěšně reprezentuje Českou republiku. Možná ale nevíte, že to je také člen projektu Week of Life a má zde uloženo 23 týdnů života. Pojďme se ve dnešní vzpomínce podívat na jeho první týden z června 2010 a připomeňme si text, kterým ho tenkrát redakce ocenila. Je zajímavé, že zatímco ostatním se může zdát náš život a způsob, jakým ho prožíváme zábavný, akční a neokoukaný, my sami ho považujeme za stereotypní a chvílemi i nudný, a naopak bychom se rádi alespoň na chviličku převtělili do někoho jiného. To je přesně případ týdne českého paralympionika Jana Povýšila s názvem Nuda v Praze, nuda v Berlíně, který nám svým týdnem připravil nevšední zážitek díky tomu, že jsme se s ním ocitli na plaveckých závodech lidí s handicapem, kteří s nepřízní osudu dokážou bojovat nejenom na souši, ale také ve vodě. Týden plný krásných záběrů a lidských vítězství si své místo „vybojoval” i v dnešním Výběru redakce.

Týdny učitele Lukáše Hartmanna z Kravař jsou téměř vždy se zárukou, že v nich bude pohoda a spousty veselých a spokojených lidí. Zvlášť když jsou právě Vánoce. Ano … dáme si na sklonku zimy ještě jeden vánoční týden, protože tady tento opravdu stojí za to. Vánoce se v něm slaví hned několikrát, také Dorotčiny narozeniny, je zde lyžování i cyklistika, nějaké společenské návštěvy, i čas na knihu a pohoda Lukáše neopustila ani kvůli sportovnímu úrazu. Lukáš prostě umí žít a také to umí skvěle zaznamenat. Máme v redakci velkou radost, že ho to stále baví a moc mu za to děkujeme.

Na počátku března 2010 vložila do projektu Week of life svůj první týden grafička Lenka Pužmanová z Českých Budějovic. Ihned tenkrát zaujala redakci a její text výběru platí dodnes: Barvy hrají v našich životech velice důležitou roli, což je dost dobře patrné i z vašich nafocených týdnů. Nejednou se pod nějakým setem rozvinula debata o jeho barevném ladění a ne vždy jste se ve svých názorech shodovali. Svůj první týden, respektive jednotlivé dny, zahalila do různých barevných tónů i Lenka Pužmanová a musíme uznat, že se jí tento nápad velice povedl. Byť třeba stereotypní, díky určité barvě dosáhl každý den nového významu a jako důkaz nám může posloužit opakující se každodenní pohled z okna. Vždy stejný a přesto tak jiný... Lenka prostě umí a my ji děkujeme za její zájem o projekt a za její skvělé kreativní týdny života.