Také dnes se ve vzpomínce podíváme mimo Českou republiku a to do Finska, kde vznik jeden z prvních týdnů v projektu Week of Life. Pasi Heiskanen nám dává nahlédnout do jednoho týdne svého života v čistých liniích, bez jakýchkoliv přidaných pozlátek. Jeho týden je týdnem muže, který žije ve Finsku, věnuje se své práci a přestože ve svém bytě žije sám, úplnou samotou vzhledem k přítomnosti jeho chlupatých mazlíčků jistě netrpí. Set Pasiho je důkazem, že z perfektně nafoceného setu je leckdy opravdu možné se o člověku mnohé dozvědět a částečně proniknout do jeho nitra.

Fotografka Hanka Ilčíková z Mikulova je členkou projektu Week of Life od roku 2012 a vytvořila zde 24 týdnů života. Její fotografické vidění je výborné a je s podivem, že se ji dosud vyhýbal výběr redakce. Nyní se ozvala po sedmi letech a tak je to konečně tady. Zachytila zde Ticho před bouří jako terapii v probíhajícím svatém týdnu před maturitou. Budeme budoucím maturantům držet palce aby to všechno zvládli a také se budeme těšit, že nám Hanka dá vědět jak to dopadlo. Ideálně dalším skvělým týdnem.

V dnešní vzpomínce se podíváme až do Polynésie. Samoa. Tak moc vzdálená země a tak úžasný pocit, že Week of Life zavítal až do takových dálek. Nadya Domashneva nám svým týdnem života umožnila nakouknout do života lidí žijících pro mnohé z nás v exotické zemi. Zemi, která je charakteristická sluncem, exotickým ovocem, nádhernými květinami a velkou vlhkostí vzduchu, jak je i z mnoha fotografií patrné. Pro mnoho z nás je Samoa turistickým cílem, Nadya zde však žije a dělí se s námi o svůj život.

Koukneme se dnes do Znojma k číšníkovi Petru Pinkovi a jeho rodině. Petr je členem projektu Week of Life už 14 let a za tu dobu zde vytvořil 144 týdnů života. V poslední době se ozývá jen čas od času, ale poctivě zaznamenává jak roste jeho syn Maxík, který bude mít v letošním roce už 7 let. Týden je ozvláštněn upozorněním na mezinárodní dny a opravdu to vypadá, že snad už neexistuje žádný den v roce, který nemá tento statut. Tak se na to pojďme podívat a nechme se překvapit těmi mezinárodními dny a také tím jak se Petrovi žije.

Ke dnešní vzpomínce není moc co dodat a tak zde ponecháme pouze historický text redakce. Narození dítěte je v rodině snad to nejkrásnější co nám může život dát. Na WoL jsme měli možnost prožít tuto radostnou událost skrze fotografie již několikrát. V prvním týdnu s názvem Velké čekání od Žanety Malé je to však jiné. Poprvé v rámci WoL dokumentovala příchod dítěte na svět přímo jeho máma. Jsou týdny, které si zapamatujeme hodně dlouho a právě tento týden je určitě jedním z nich. Za všechny tímto přejeme mamince i malému Samuelu Malému vše nejlepší do života.