Již mnohkrát jsme měli možnost se přesvědčit, že mládí vnímá svůj svět úplně jinak než dospělí. Mnoho z nás má studetské týdny ve velké oblibě a díky nim můžeme vzpomínat, jaké to bylo, když jsme zrovna my zažívali radosti i starosti školních let. Dalším, kdo nám umožnil nahlédnout do každodenního života se svým týdnem nazvaným Lost in stereotype, je Lucie Zelená. Obsah jejího prvního příspěvku je velmi pestrý se širokým spektrem témat, které výstižně zachycují typické události studentského života oživené navíc kombinací barevného a černobílého podání fotografií.

Není tomu ještě ani deset let, co ve fotografii převládal klasický materiál. Ať barevný nebo černobílý film měl maximálně 36 snímků a když je fotograf dofotil, musel pár sekund poslouchat jeho převíjení či dokonce totič kličkou, aby do svého fotoaparátu mohl vložit další kazetu. Přiznejme si, kdo z nás, kteří do projektu Week of Life přispíváme, vůbec někdy zkoušel fotit na film? Určitě spousta z nás nikdy nepoznala omezení 36 políčky. Jan Skalican je mladý student a místo, aby se spokojil se snadností pořízení svého týdne na čip, fotil pouze na černobílý film. A jeho týden je opět bravurní. Určitě si několik členů projektu alespoň na chvíli řeklo, že by to zkusili také? Tak hurá do toho!

Každý z nás si žije běžným životem, až najednou přijde doslova šok a vše se změní. Často to bývá vycestování do zahraničí, ať na dovolenou či za prací. Doma máme vše zaběhlé a najednou se posadíme do letadla a klidně skončíme na druhé straně zeměkoule. Tak přesně tento cestovatelský šok se stal Janu Belejovi, který vycestoval pracovně až do tak vzdálené a exotické země, kterou Jižní Korea bezpochyby je. V týdnu se prolínají běžné momenty, na které jsme u Jana zvyklí, společně s přípravami a cestou samotnou. Jak už název napovídá, bude pokračování a tak se máme dle prvních ukázek na co těšit.

Je jedním z těch, co dokončili svůj rok života. Patří mezi nejnadanější fotografy, co jsou v projektu Week of Life aktivně zapojeni. Samozřejmě jím je Kamil Kašpárek, který nám po roce naservíroval svůj týden jinak. Po více než třechtisících fotografiích opustil barvu a převedl týden do černobílého podání a nazval jej Kaspyho 57. týden - historie se opakuje. A jak se Kamilovo černobílé překvapení vyvedlo? Dokázal, že je jedno, jestli fotí tak či onak. Tak jako všechny jeho předchozí týdny je i tento černobílý výborný.

Každý život je plný barev. Někdy šedivější, jindy zase přímo hýří barvami. Kdyby se udělala statistika, jak v projektu Week of Life jeho členové své týdny prezentují, budou barevné týdny silně převažovat. Jenže ona černobílá fotografie má k dokumentu velmi blízko. Mnohdy odstraní "zbytečné" barevné informace a divák se tak může lépe soustředit na děj, který autor zaznamenal. Jít cestou černobílé klasiky se rozhodl u svého prvního týdne i David Sýkora. Svůj první příspěvek nazval Prostě týden a je ukázkou kvalitní a kreativní práce. Davidův týden redakci zaujal a dle komentářů i ostatní.