Není tomu ještě ani deset let, co ve fotografii převládal klasický materiál. Ať barevný nebo černobílý film měl maximálně 36 snímků a když je fotograf dofotil, musel pár sekund poslouchat jeho převíjení či dokonce totič kličkou, aby do svého fotoaparátu mohl vložit další kazetu. Přiznejme si, kdo z nás, kteří do projektu Week of Life přispíváme, vůbec někdy zkoušel fotit na film? Určitě spousta z nás nikdy nepoznala omezení 36 políčky. Jan Skalican je mladý student a místo, aby se spokojil se snadností pořízení svého týdne na čip, fotil pouze na černobílý film. A jeho týden je opět bravurní. Určitě si několik členů projektu alespoň na chvíli řeklo, že by to zkusili také? Tak hurá do toho!

Každý z nás si žije běžným životem, až najednou přijde doslova šok a vše se změní. Často to bývá vycestování do zahraničí, ať na dovolenou či za prací. Doma máme vše zaběhlé a najednou se posadíme do letadla a klidně skončíme na druhé straně zeměkoule. Tak přesně tento cestovatelský šok se stal Janu Belejovi, který vycestoval pracovně až do tak vzdálené a exotické země, kterou Jižní Korea bezpochyby je. V týdnu se prolínají běžné momenty, na které jsme u Jana zvyklí, společně s přípravami a cestou samotnou. Jak už název napovídá, bude pokračování a tak se máme dle prvních ukázek na co těšit.

Je jedním z těch, co dokončili svůj rok života. Patří mezi nejnadanější fotografy, co jsou v projektu Week of Life aktivně zapojeni. Samozřejmě jím je Kamil Kašpárek, který nám po roce naservíroval svůj týden jinak. Po více než třechtisících fotografiích opustil barvu a převedl týden do černobílého podání a nazval jej Kaspyho 57. týden - historie se opakuje. A jak se Kamilovo černobílé překvapení vyvedlo? Dokázal, že je jedno, jestli fotí tak či onak. Tak jako všechny jeho předchozí týdny je i tento černobílý výborný.

Každý život je plný barev. Někdy šedivější, jindy zase přímo hýří barvami. Kdyby se udělala statistika, jak v projektu Week of Life jeho členové své týdny prezentují, budou barevné týdny silně převažovat. Jenže ona černobílá fotografie má k dokumentu velmi blízko. Mnohdy odstraní "zbytečné" barevné informace a divák se tak může lépe soustředit na děj, který autor zaznamenal. Jít cestou černobílé klasiky se rozhodl u svého prvního týdne i David Sýkora. Svůj první příspěvek nazval Prostě týden a je ukázkou kvalitní a kreativní práce. Davidův týden redakci zaujal a dle komentářů i ostatní.

Na jejím kontě je už 17 týdnů. Přispívá s přestávkami, ale za to jsou její týdny plné skvělých snímků, které stojí za pečlivé prohlédnutí. Řeč je samozřejmě o Dagmar Luhringové. Z jejích týdnů je jasně cítit nejen láska ke zvířatům, kterých je v jejím týdnu nazvaném konec září 2011 mnoho, ale samozřejmě i láska k fotografování. Krásná zátiší, ať už nalezená, či vytvořená v ateliéru a též fotografické výlety s kamarády za krásami podzimní krajiny. Dagmar skvěle dokazuje, že podzim je snad nejfotogeničtější roční období.