My first week je název prvního týdne nové členky projektu Štěpánky Fischerové. Opět tak rozšířila jednu z nejširších skupin v projektu. Jsou jimi samozřejmě studenti a už mnohokrát jsme se mohli přesvědčit, že právě studentský pohled na svět je neotřelý a v mnohém jedinečný. Štěpánka je toho opět zdárným příkladem a díky fotoaparátu v mobilnímu telefonu zachytila velmi zajímavé snímky, které nám navíc nabízí v černobílém podání. V týdnu nehledejme technicky dokonalé snímky, ale pro mnohé z nás v jistých ohledech okamžiky, které v dospělosti už nikdy nezažijeme.

Jan Skaličan je jedním z držitelů ocenění Mistr Week of Life a opět nám potvrdil, že toto ocenění padlo na úrodnou půdu. Tentokráte nám předvedl již dvacátýosmý týden s názvem time flies. Jan nikdy nedával přednost dokonalé technické kvalitě či brilantní ostrosti, což je pro některé fotografy nepostradatelná součást publikované fotografie. Jeho fotografie však mají něco mnohem důležitějšího a to jsou silné emoce, které každý do fotografie dostat neumí a tento týden, který se stal dnešním výběrem redakce, je toho opět důkazem.

Dnešní výběr redakce opustí po delší době Česko-Slovensko a zamíří více na východ, do Ruska. A to k návrhářce Yulii Shipové, která má na svém kontě téměř dvacet týdnů a byla součástí dřívějšího ruského boomu. K projektu Week of Life se vrátila po desetiměsíční přestávce a rozhodně je na co se dívat. Její týden nazvaný St.Petersburg. Week 1 zachycuje s velkou dávkou kreativity nádherné město, kterým St. Peterburg bezpochyby je. Číslovka jedna v názvu týdne slibuje, že nezůstane u jediného týdne a v případě Yulie to je jen dobře.

A kruh se uzavřel..., to je název týdne Zdeňka Kamrly, kdy dokončil jako další člen projektu Week of Life svůj rok života. Zdeněk je znám kladným přístupem k experimentování, který během roku projevil mnohokrát. To by však nebyl Zdeněk Kamrla, kdyby si s Week of Life nehrál nejen skrze fotografii, ale i množstvím použité fototechniky či statistikami projektu, které je rozhodně zajímavé si pročíst. Celá redakce a samozřejmě určitě i vy budeme doufat, že meta jednoho roku není u Zdeňka konečnou. Byla by to velká škoda!

Jirka Škaloud ve svých týdnech občas experimetuje a právě hrátky s dírkovou komorou si užil na dovolené dosytosti. To nám předvedl již v předchozím týdnu nazvaném 63 - dovolenkové pinholení. V týdnu následujícím, označeném pouze číslící 64, pokračuje Jirka jedním dnem tím nejstarším fotografickým postupem a další dny jsou již zachyceny běžným a moderním postupem tak, jak zachycuje život většina z nás. Vznikl tak zajímavý kontrast, jak se dá rozdílně fotografovat život kolem nás.