Lukáš Hartmann přidává nejvíce týdnů v období školních prázdnin, no jak by také ne, je to přece učitel a má v tomto období více času. Na jeho týdny se vždy těšíme, protože z nich většinou tryská čistá radost ze života a to je přece ten hlavní spojovací prvek, který sdílí členové projektu. O těchto prázdninách, které pomalu končí, nebyl Lukáš skoupý a zaznamenal je v podstatě celé. A že toho stihl … Ukrajina, Vysočina, Beskydy, Vltava … podívejte se nejen na tento výběrový týden, protože výběr by si zasloužily celé Lukášovy prázdniny. Přejeme mu z redakce, ať má do nového školního roku hodně sil a energie a těšíme za jeho další pozitivní příspěvky.

Kolikrát už jsme tady popisovali radost z nových členů, kteří od prvního týdne naprosto přesně pochopí smysl projektu … no, moc velké číslo to nebude, oni jsou spíše vzácní a většina uživatelů se vypracuje časem. O to více nás dnes potěšila farmářka Kačaba, která zde zaznamenala svůj první týden života naprosto famózním způsobem a v dokonalém souladu s pravidly. Takové týdny lze klidně prezentoval jako vzorové, jak to má asi vypadat. Kačaba (zatím) svou identitu tají, ale nebojí se autoportrétu a modří (poznámka redakce: to je Romkova replika) v redakci proto vědí, že jde o autorku s výjimečným grafickým a uměleckým nadáním a pokud bude dále pokračovat, tak se máme na co těšit. Každopádně tleskáme ve stoje a děkujeme.

Yaro.SH pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, bydlí v Praze a na kontě má úctyhodných 268 týdnů. Patří do skupiny uživatelů, jejíchž týdny mají výrazný rodinný charakter a jsou plné dětí, lidí, úsměvů a pohody. Tento týden s jednoduchým názvem Benito je přesto výjimečný, protože je ještě více rodinný, jakkoliv se zdá, že už to více nejde. V týdnu totiž přišel na svět Benedikt a už mnohokrát jsme tady psali, že narození nového života je prostě to nejvíc, co může být v kronice lidstva zaznamenáno. Trochu je škoda, že Yaro.SH týden zveřejnil s půlročním zpožděním, na samé hranici limitu pro uvedení na titulní straně a tak jsou naše gratulace jen dodatečné, ale o to srdečnější. Gratulujeme celé rodině a přejeme ať je ta pohoda rodinných týdnů i nadále setrvalá.

Dnes jsme vybrali dvoustý týden administrativní pracovnice z Holíče, Zdenky Cintulové. Nejen pro ten jubilejní kulatý počet, týden je výborný sám o sobě a navíc je třetí v pořadí na téma příměstských táborů, které Zdenka pomáhá organizovat. Je v nich příjemně živo a ještě příjemnější je nadšení dětí z obyčejných her a aktivit bez chytré techniky. Před časem jsme tady psali, že Zdenka ušla za dobu své účasti v projektu z fotografického hlediska velký kus cesty a tento týden to jen potvrzuje. Už jen samotná titulní fotka by obstála jako titulka výpravného časopisu. Zdenka týden ukončila konstatováním, že „robí fotky“ a my musíme na oplátku konstatovat, že to dělá moc dobře.

Když Lucie Lisníková vstoupila do projektu Week of Life, bylo ji 11 let a už tenkrát byl viditelný její cit pro vidění světa kolem sebe. Od té doby uplynulo devět let a Lucka mezitím ušla velký kus cesty. Občas o sobě dala vědět a hlavně jsme její život mohli pozorovat v týdnech jejích rodičů, zejména velké zdravotní problémy, které ji postihly v nedávné době. Týden, který přidala po více než čtyřech létech je důkazem, že už je vše v pořádku a že cesta výtvarného umění, kterou si zvolila, je správná a my všichni jednou budeme pyšní, na to že ji známe. Stačí se podívat na její kresby nebo na studentský film Tečka, který je ke shlédnutí v archivu České televize. Tleskáme Lucii v redakci ve stoje a přejeme ji na další cestě životem hodně úspěchů.