Frčím do Libochovic. Mají tam moc pěkný zámek. Přes pole si to vykračuji za další památkou, ale výhled na české středohoří mě moc netěší. Spěchám, abych stihla vylézt na věž Házmburku, než se spustí slejvák a zakáží tam vstup. Vichr z hor mě naštěstí neodfoukl a cestou zpět do Libochovic se mi naskýtá pohled na Házmburk v nádherném světle. Pak začalo pršet tak, že jsem musela schovat foťák... Po dlouhé době a mém přesunu do Roudnice konečně přestává pršet - jsem promoklá a zmrzlá. Na zámek se koukám z autobusáku a těším se domů, do tepla, na olympiádu. Před spaním si zkontroluji počet klíčů a naplánuji, kam zítra.