Jan Saudek

Jan Saudek

Lidem, kteří žijí fotografií a obzvláště tou uměleckou, není asi třeba představovat žijící legendu světové fotografie Jana Saudka. O rozhovor jsme usilovali už v prvním čísle magazínu Week of Life, ale u Jana je to jako s audiencí u krále. Musíte trpělivě čekat, než vám dá přes své poddané služebnictvo vědět, že vás čeká v tolik hodin a na tomto místě. Stačí se zpozdit o pět minut a už vám dveře neotevře. Rozhovor s ním nedělal nikdo jiný než fotograf a zakladatel Week of Life Adolf Zika, který o Janu Saudkovi natočil úspěšný celovečerní dokument, jenž byl následně oceněn první cenou Glass Eye Award v Montrealu. Tento charizmatický, pětasedmdesátiletý významný umělec měl dobrou náladu a těšil se ze života, neboť se jen před pár dny dozvěděl, že vážná nevyléčitelná choroba, kterou ho lékaři strašili, se snad zalekla a nechala jeho sportovní a i v tomto věku vypracované tělo dál si užívat života plnými doušky! Jan Saudek patří mezi nejvýznamnější Čechy, kterým Amerika pomohla na cestě vzhůru. Pojďte si poslechnout jeho názory a myšlenky týkající se komunitního světa.

ČESKÝ FOTOGRAF STAV - SVOBODNÝ, ŽENATÝ, ROZVEDENÝ, VDOVEC, PŘÍTELKYNĚ PAVLA 1935 - narozen dne 13. května v Praze 1950 - dostává svůj první fotoaparát KODAK BABY Brownie - první fotografické pokusy 1952 - vyučen fotografem, až do roku 1983 pracuje jako reprodukční fotograf v tiskárnách 1959 - používá "opravdový" fotoaparát Flexaret 6x6, též kreslí a maluje 1963 - natrvalo ovlivněn katalogem velkolepé fotografické výstavy "Lidská rodina" (Edward Steichen) 1972 - objevuje svou typickou "ZEĎ", která se stává synonymem pro jeho tvorbu 1981 - vychází první monografie "Il teatro de la vita" v Miláně 1983 - fotografem ve svobodném povolání - věnuje se výhradně volné tvorbě 1990 - jako vůbec první Čech je vyznamenán francouzským titulem "Chevalier de L'Ordre des Arts et des Lettres" (Rytíř Řádu umění a literatury) Francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natáčí film "Jan Saudek - český fotograf" 2005 - vychází jeho čtrnáctá, doposud nejrozsáhlejší monografie "SAUDEK" (nakl. Slovart, Praha) doprovázená velkou retrospektivní výstavou v Praze 2007 - Adolf Zika o něm natočil dokumentární film s podtitulem "V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu", který byl následně oceněn na filmovém festivalu EuroFest v Montrealu cenou Glass Eye Award za nejlepší dokumentární film
Jan Saudek je světově nejproslulejším českým fotografem současnosti s více než 400 samostatnými výstavami po celém světě. Je zastoupen ve všech prestižních světových muzeích a uměleckých galeriích
– The Art Institute of Chicago, Chicago (USA) – Boston Museum of Fine Arts, Boston (USA) – Centre Georges Pompidou, MNAM, Paris (F) – International Museum of Photography at George Eastman House, Rochester (USA) – The Metropolitan Museum of Art, New York (USA)			– Moravská galerie, Brno (CZ) – Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paris (F) – Musée Paul Getty, Los Angeles (USA) – Museum Ludwig, Köln (D) – National Gallery of Australia, Canberra, (AUT)

1) Jane, myslíte si, že v dnešní době technologií je správné, aby lidi odkrývali více či méně své soukromí a nechali nahlížet cizí lidi z různých částí světa na to, jak žijí, co dělají, čím se baví atd.?

Soukromí jednoho člověka je soukromí lidí všech. Není čas, abychom se v době, která ubíhá tak překotně, ubírali k nějakému skrývání, zakrývání, mlčení. To je to nejhorší, co se může stát. Je dobře otevřít se světu a ukázat to, co je snad zakotveno nějak i v americké ústavě, a tím je to, že všichni lidi jsou stejní. Samozřejmě, že žijeme v jiném prostředí a máme jiné zvyky či obličeje, ale stvořeni jsme stejně.

2) Vnímáte kolem sebe komunitní servery a celý ten svět internetu?

Víte, já je ignoruju. Sama elektronická pošta mě už velice zklamala a vůbec všechny ty média kolem. Víte, já si myslím, že internet je pro lidi, kteří se stydí mluvit pravdu a schovávají se za nějakou jinou identitu. S tím mám velice špatnou zkušenost, ale to asi znáte. Ale stejně tak bych byl šílenec, kdybych chtěl jezdit na mezku tady po městě a nebo kdybych stále používal klasický film a máchal ho tady ve vývojce... Pokrok nelze zastavit a já se tomu nehodlám bránit, protože to považuji za velmi opozdilé ignorovat jak mobil, tak všechny tyto weby. Nemělo by se to přehánět, ale pokud to má (konkrétně váš projekt) pomoci lidem si uvědomit, že všichni jsme stejní, tak pak jsem pro.

3) Připadá Vám v pořádku, že digitální fotografie, která už dávno porazila námi milovaný analog, umožnila, aby se na chvilku třeba na ten jeden týden mohl stát fotografem opravdu každý na této planetě, kdo dokáže zmáčknout spoušť?

Problém je v tom, že dnes fotografuje opravdu každý a je jasné, že mezi miliardami snímků, které lidi udělají, se vždycky najde nějaký ten dobrý, který je ale bohužel jen dílem náhody. Tak to ale je a já na tom nebudu nic měnit, já sám jsem se dlouho bránil a sám nakonec používám už digitální přístroj, protože když nic jiného, tak se tam dají udělat úžasné výsledky, ale také se tam dá velice lhát a to je věc, která mě děsí, protože si můžete udělat jiný obličej, jinou hlavu, můžete se dostat na dno mořské, ale ani tomu nebudu bránit, protože bych byl zpátečník a raději to pozoruji jako součást toho mumraje, který je oslavou člověka.

4) Souhlasíte se mnou, že každý člověk je voyer ze své podstaty?

No pochopitelně! Každý člověk má v sobě také náboj tahounství, zvrhlosti a snahy vniknout do soukromí jiných lidí, a sám při tom zůstat neviditelný. To je jasná věc, jde o to, do jaké míry to dokážeme potlačit nebo využít pro dobrou věc, nikoli pro zločinnost.

5) Dovedete si Vy sám představit, že byste dokumentoval svůj život tímto nebo podobným způsobem, tak jak to často dělají jiní fotografové?

Dělám to nepřetržitě, já ho dokumentuji od 50. let minulého století. Ať je to aranžované, či ne, to jsou ostatně naše životy vždycky. Taková je podstata nás lidí, že realitu nedokážeme vždy přijímat, ale ona nakonec stejně vynikne na povrch a ta lež je jenom takové pozlátko, které se setře. Alespoň pro pozorného diváka.

6) Dovedete si Vy sám představit, že byste si prohlížel knihu nebo časopis, kde bude jeden lidský život za druhým?

Já jsem můj milovaný zahlcen informacemi, čili já se jim musím bránit, protože ten tok informací je tak mocný, že bych nedělal nic jiného, než že bych byl u PC a pozoroval tok informací. Ne, nezvládal bych to, já musím žít ten svůj a pouze o něm dávat zprávu. Toho jsem schopen a to se děje u vás ve WoL. Ale je třeba si uvědomit, že každý jeden život je náš život, tedy i tento je můj život, já mám totiž vážné podezření, že je to život poslední, že nebude nic po tom, že nebude nic dalšího, není o tom zpráv, ale nikdo se zatím nevrátil a nepodal žádnou informaci, že bude něco potom. Jestli je to tak, tak by bylo vhodné, aby každý z nás se pokusil dát nějakou zprávu o svém životě. I kdyby to měl být pouze týden jeho života na Week of Life!
(delší mlčení)... Ten projekt se mi ale líbí!

7) Děkuji, to jste řekl moc hezky. Co pro vás znamenala Amerika?

Ano, Amerika, tedy myslím tím Spojené státy, i když zahrňme i Kanadu kvůli Cohenovi, Amerika byla pro mě stěžejní. Už před válkou jsem viděl Disneyovu Snow White, ohromující, snad dodnes nepřekonanou! Po válce jsem se seznámil s reprodukcemi Polocka a ostatních machrů, co tehdy malovali, v hudbě jsem se potkal s boogie boogie a pak s rock 'n' rollem. Byl jsem hluboce ovlivněn, protože jsem nabyl přesvědčení, že mají nejlepší muzikanty na světě. Na konci šedesátých let jsem se dostal na středozápad a tam jsem potkal člověka, který rozhodujícím způsobem ovlivnil můj život. Byl to kurátor fotografie a grafiky v Art institutu v Chicagu. Řekl: Pokračujte a nepřestávejte! Byl to Hugh Edwards. Člověk, který změnil můj život, tento gentleman z Chicaga.

8) Cítíte dnes nějaký rozdíl mezi Amerikou tenkrát a dnes?

Já jsem naopak Spojené státy navštívil několikrát. A byl jsem vždy zasažen velmi. Truman Capote, Bobby Dick, Herman Melville, Proulx,… ta dáma… jsem stále unešen… samozřejmě bude tam i mnoho braku, ale je na nás, abychom si vybírali a já si vždy vybral dobře. Americká kultura je stvořena mnoha kulturami světa, je tam velký ruský, německý, holandský, indiánský vliv, dělá to na mě dobrý dojem. Jo a nemám rád teroristy, to je asi všechno!

Jan Saudek