Pondělní ráno začalo luxusní ledovkou a já se rozhodl, že po měsíci nafotím týden v předtuše, že bude co fotit. To jsem ještě netušil, jak konkrétní ta předtucha je. Vydoluji auto z kostky ledu a vylámu při tom na škrabce skoro všechny zuby. V práci se rozmrazím horkým čajem a skvělým obědem. A tady končí relativní pohoda. Volá mi máma, že táta chtěl udělat rekord v běhu na ledě a nedoběhl. Spadl na a zlomil si pravou paži. Sednu do auta, dokloužu do Orlové a pak do nemocnice. Rentgen, vyšetření, sádrovna, rentgen. Mají tam žánrovou uměleckou výzdobu, je to docela dobré. Verdikt není nic moc. Zlomenina pažní kosti těsně pod ramenním kloubem. Zkusí to natáhnout sádrou se závažím a zítra primář rozhodne, jestli to bude nutné sešroubovat. Z táty je hromádka neštěstí a čeká ho neklidná noc. Večerní pohled na poetickou smogovou zimu mi dnes moc poetický nepřipadá.