Po snídani vyrážíme na zmrzku, nakupujeme rumy a banány na trhu. Jelikož jsme trubky nevědoucí, koupili jsme si omylem banány na smažení, za což se nám naše paní domácí pěkně smála. Jíst se fakt nedají, jsou jako beton. Poprosili jsme souseda taxikáře, aby nás včas vyzvedl a domluvili si s ním cenu. Je to jediný člověk, který umí obstojně anglicky, takže celou cestu povídáme o životě tady. Na zadek taxíku se nám chytil týpek a veze se s námi docela kus cesty. Pak přesedá na rychleji jedoucí náklaďák. Jsme v letadle. Odpočatí a plní dojmů. Lupnu si prášek na spaní, ale nedaří se mi spát. A nebo si to jen myslím, že nespím....