Fotit na cestách je paráda, náměty přichází jeden za druhým. Ale co normální týden, kdy jen vypravím děti do školy, jedu metrem nebo vlakem do kanceláře, pak zas domů.... Pořád jsem hledal ve fotkách zbytečně umění a vúbec mi nešlo fotit obyčejné dny.
Nezbylo než na to jít úplně jinak, prostě si jen tak fotit věci kolem mě, bez ambicí - jen zaznamenávat, pozorovat - a udělat si dokument sám pro sebe, takovou kroniku všedních dnů. Za 10 let mě třeba ta "všednost" překvapí.