Ale život jde dál a tak každé ráno děkuji Bohu, že jeho vůle je taková, abych se dál mohl radovat z každé maličkosti a ze všeho co dělám. Takhle to vypadá u mě v dílně, když vybrušuji misku ze dřeva a do okna mě svítí sluníčko. V tom prachu se nedá dlouho vydržet a tak jdu pro změnu posbírat hrušky, shnilé vykrájím, pak je rozdrtím a pak je dám do sudu pro kamaráda, který z nich vypálí hruškovici. Fotím, co se dá, říká se, že štěstí přeje připraveným a tak fotím motýla na hrušce, na dřevu, tesaříka na dřevu i kocoura, který nejraději odpočívá v krmelci pro srnky, který jsem postavil kousek od baráku. Jsou to vše tak obyčejné záběry, ale já z nich mám nesmírnou radost. Večer když si sednu k počítači a prohlížím, co jsem během dne nafotil, tak si říkám „Tenhle záběr jsem mohl vzít takhle, ten zas trochu víc detailně“ no a protože situace se nikdy neopakují zůstává jen zkušenost pro příště.