Na nejvyšší horu české strany Jizerských hor, SMRK, jet v zimě, to je pro nadšence, dostat se tam, znamená urazit aspoň 20km, já jich ze Souše najel celkem 40. Samota mimo hlavní tratě, Nebeský žebřík s lyžemi v rukách a krásné ticho. Poezie vůkol. Balada v srdci Jizerek. A s Jizerkama v srdci, jinak to nejde. Zpátky to beru přes Paličník, dole je zeleno. Na Smědavě si dávám pozdní oběd a na stole světélkují jeleni. Na závěr ještě vyjedu na Zelený vrch, kde v pozdním odpoledni pořizuju autoportrét. Na zpáteční cestě rudě zapadá slunce nad Tanvladským Špičákem. Dnešní den byl zase ten nejkrásnější - ostatně jako každý den.