Dobré ráno, Káji. :) Dneska po dlouhé době řídím (dědovo). Svítilo sluníčko, mířila jsem na gynekologii a ještě jsem nevěděla, pro co si jedu... Od doktorky z ordinace skoro vybíhám a v slzách chytám mrazivý vzduch, abych se mohla nadechnout. Nikdy bych si nedokázala představit, jaký pocit má člověk, když mu doktor oznámí, že "Je to nádor...". A přemýšlím, proč já a proč prostě, když jsem tak mladá. Celý den to vstřebávám, dělám všechno pro to, abych na to nemyslela. Můj nejdražší naštěstí přijel hned, jak mohl, takže mi s tím pomáhá... venčím, bruslím, pijeme zelený čaj a večer blbneme s Adélkou. Nádor na vaječníku... jasně, proč ne... jak je to sakra možný?