Je tiché nedělní ráno a v zámeckém parku je nádherně. V kamenném bludišti pobíhají veverky, v korunách stromů zpívají ptáci a já se mohu zbláznit, jak moc se mne tohle místo dotýká. Potřeba zanechat zde svou pomíjivou stopu je tak silná, že se bosý a poslepu procházím pískovcovým bludištěm a cítím jak energie proudí skrz mne samotného. Všechno ale někdy končí a tak po téhle meditaci jdu zkontrolovat kočku, která včera vrhla tři májová koťata … včera se nechala hladit a dnes už vystrkuje drápky. Ještě navštívíme bohoslužbu a celkem neradi tohle úžasné místo opouštíme. Na cestu mám pěkné počasí a hezké výhledy … pssst … focení za jízdy, to je moje … Jedeme rovnou na mamkou do nemocnice, je ráda že jsem se v pohodě vrátili. 659 km, ale stálo to za to. 1. května se otevírala nová kavárna na vysoké peci (účastníci
IWS, vzpomínáte?) a je osvětlená … celých 5 let tu pec vidím mezi komíny a nevím o tom.