Poprvé po nemoci jsem den načal jako vždy v Morkovském družstvu, kde bylo nachystáno nejen pro mě na kafe ale i pro uklízečku a kávovarku na snídani. Práce začala lehce dobrodružně, protože nikdo nevěděl, s kým mám pracovat a nakonec jsem první vesnici - Kunkovice - musel dělat sám. Potom jsme ale jeli pro náhradního kolegu, i když i naše auto mělo co dělat, aby projelo sněhem. Čerstvě napadaný sníh nás ostatně doprovázel celý den a dost nám komplikoval život, takže jsem se těšil do bytu, kam jsem se nakonec dostal relativně brzo a udělal si poměrně velkou porci vajec. Zbytek dne jsem ale prospal, když jsem usednul na gauč a okamžitě usnul. Po nemoci jsem prostě ten den v práci nezvládl jako obvykle a byl jsem trošičku mrtvý únavou.