Utírám prach a dívám se na Zimu Jana Čiháka, malíře Vysočiny. To je aspoň zima! Výhonek zamiokulkasu roste jako z vody, za chvíli bude největší. Řeka zamrzá. Pod lávkou nový host, labuť. Kachny plavou v řadě za sebou, nevím, co je k tomu vede. V lesíku u malé laguny, která také zamrzá, rostou na spadlém kmeni choroši. Je pořádná zima, spěcháme domů. Ještě na rotopedu ujedu pár kilometrů a večer se pouštím s Herculem do nového případu.