Fotograf Daniel Kaifer z Horské Kvildy patří mezi úplně první členy projektu Week of Life a jeho první týden začíná shodou okolností na den přesně před 14 lety. Škoda že je prozatím jediný, protože Daniel je skvělý fotograf a jeho tvorba je pro Week of Life jako šitá na míru. Přesně tak jak to před těmi 14 lety zaznělo z redakci. Set Daniela Kaifera je jako kronika obyvatel žijících v malém městečku v samém centru Šumavy. Tolik tváří, tolik životů. Při prohlížení života pana Kaifera na nás prostřednictvím jeho fotografií dýchá klidná atmosféra a nezkaženost venkova, kterou mnozí z nás vyhledávají sledováním starých černobílých filmů.

Barbora Jiranova z Prahy je námořnice, nicméně její první týden v projektu Week of Life je čistě prázdninový a ihned nás v redakci zaujal. Černobílé dny okořeněné kapkou barev jsou plné skvělých fotografií, provedených ve výborné technické i obsahové kvalitě. Nadto je týden plný lidí, úsměvů a radosti, přesně tak jak se sluší na dokonalé prázdniny. Vítáme Barboru mezi WoLáky a budeme se těšit, že se ji mezi námi zalíbí a uvidíme ještě hodně radostí z jejího života.

V dnešní vzpomínce se vrátíme k prvnímu týdnu Martiny Kaderkové z Prahy, ředitelce nadace a zakladatelce projektu Světluška a Kavárna POTMĚ. Je z počátku roku 2010 a za pozornost stojí i její další týden Rok poté. Oba její týdny se zaslouženě dostaly do výběru redakce a tak si připomeneme popis toho prvního. Mateřská láska. Nejsilnější pouto, jaké lze mezi dvěma osobami vytvořit. Důkazem je i týden Martiny Kaderkové, která své denní starosti o svého malého syna nazývá všedními slavnostmi a nechává nás prožívat je alespoň prostřednictvím 63 fotografií spolu s ní. Povedlo se jí nafotit celkově vyvážený týden, z kterého je znát pohoda a i jakási vnitřní síla. Fotografie jejího syna dívajícího se na rybičku v akváriu je naprosto dokonalá, zachytit dítě a zvíře v jednom momentě není vždy úplně nejsnazší.

Kuchařka Šárka Lisníková z Ostravy je součásti projektu Week of Life přes 13 let a má zde uloženo 570 týdnů života. Po dvouleté pauze, ve které se s ní život nijak nemazlil, se opět začíná vracet zpět a všechno to vypadá, že ji život opět baví a je to ta Šárka jak ji známe. Vrací se také její nevšední fotografické vidění, pořídila si nový fotoaparát a jistě nejsme sami, kdo se na její týdny bude těšit. Šárka je jaká je a to je dobře. Přejeme ji spoustu krásných záběrů, zážitků a úspěchů.

Když právě zprávy o počasí hlásí v horských oblastech teploty blížící se k nule, dáme si do vzpomínky nějaký zimní týden. Třeba z ledna 2010, kdy se důchodkyně Emílie z Děčína zúčastnila psích závodů a celý první týden v projektu Week of Life se nenudila. A nenudí se do současné doby, protože o sobě dává čas od času vědět a naposledy se ozvala zhruba před rokem. V projektu má za třináct let uloženo celkem 31 týdnů a jistě to není konečné číslo, třeba by nám mohla ukázat do jaké krásy vyrostla vnučka Josefínka. Děkujeme Emílii za zájem o projekt a budeme se těšit na další návštěvu.